O jezeře

Z historie dobývání v oblasti jezera Milada

Zvláštnost historie vývoje ústecko-chabařovické oblasti se odráží hlavně v tom, že existovala značná roztříštěnost důlních majetků. V 19. století bylo intenzivně dolováno na malých dolech, pouze velkokapitálové společnosti mohly zajišťovat velkoplošné systematické dobývání. Před 2. světovou válkou těžilo v ústecko - teplické oblasti asi 10 hnědouhelných dolů. Těžilo se formou hlubinného dobývání, lomové dobývání bylo provozováno pouze v okrajových partiích ložiska, kde byla sloj mělce uložena.

Po částečném útlumu hlubinného dobývání v 60. letech se na tomto území začalo vlivem výhodných geologických podmínek prosazovat povrchové dobývání hnědého uhlí.

Významným mezníkem ve vývoji území byl rok 1977, kdy byla zahájena těžba v Lomu Chabařovice. Provedena byla rozsáhlá změna dobývacích prostorů rozdělením a sloučením ploch do výsledného dobývacího prostoru Chabařovice. Hlavním důvodem otvírky Lomu Chabařovice a prioritním úkolem těžby byla nutnost zajištění Tlakové plynárny Úžín a Teplárny Trmice uhlím požadované kvality.

Přebytek uhlí byl distribuován prostřednictvím vagónů ČSD ostatním odběratelům a do tepelných elektráren v republice. Tyto jej deponovaly a vytvářely si z něj havarijní rezervu pro dobu inverzí. Chabařovické uhlí pro svůj bezkonkurenčně nejnižší obsah síry v ČR (0,35 %), jakož i ostatních karcinogenů, nejlépe vyhovovalo podmínkám pro minimalizování zátěží životního prostředí v době inverzních stavů.

Po dobu těžby Lomu Chabařovice bylo vytěženo celkem 61,5 mil. t nízkosírnatého kvalitního hnědého uhlí, 9,3 mil. m³ výklizových hmot a 256,1 mil. m³ skrývky.

Těžbu v lomu na mnoha místech komplikovaly oblasti ložiska narušené hlubinným dobýváním a nezavalené důlní prostory, což představovalo nebezpečí vzniku požárů, ohňů, zápar, nebezpečí propadnutí a j.

Lom pak postupoval dále až do roku 1991, kdy bylo Usnesením vlády ČR rozhodnuto o zastavení Lomu Chabařovice. 

Při postupném omezování těžby uhlí a skrývky však i nadále zůstávala otevřená otázka způsobu likvidace samotné zbytkové jámy, kde v podstatě byly řešeny dvě varianty: mokrá a suchá. Na základě jednání "Sdružení pro revitalizaci území dotčeného těžbou Lomu Chabařovice" byla odsouhlasena varianta mokrá. Volba této varianty byla ovlivněna nejen nutností vybudování chybějící rekreační oblasti pro obyvatele Ústí nad Labem a okolní obce v území zdevastovaném dlouhodobou hornickou činností, ale i neúměrně vysokými náklady, které by bylo nutné vynaložit na zasypání jámy do úrovně původního terénu.
 

Rozhodnutím MŽP ČR v dubnu 1999 (aktualizace v červenci 2004) byl schválen Generel rekultivací do ukončení komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností PKÚ, s.p., podle něhož v rámci zahlazování následků hornické činnosti v prostoru bývalého hnědouhelného lomu Chabařovice provádí Palivový kombinát Ústí, s. p. sanační a rekultivační práce. 

V roce 1972 bylo změněno sídlo podniku a nový název byl SHR - Palivový kombinát Antonína Zápotockého, národní podnik Ústí nad Labem.

V roce 1975 z rozhodnutí Ministerstva paliv a energ. byl název změněn na SHR - Palivový kombinát Antonína Zápotockého, koncernový podnik Ústí nad Labem.

K poslední změně názvu došlo v roce 1991, a to na Palivový kombinát Ústí, státní podnik, Ústí nad Labem.

V roce 1992 byl vyčleněn z působnosti státního podniku PKÚ závod Tlaková plynárna.

Dne 23. září 2013 byla do obchodního rejstříku zapsána nová adresa sídla Palivového kombinátu Ústí, státní podnik: Hrbovická 2, 403 39 CHLUMEC.


 

Významným mezníkem ve vývoji Palivového kombinátu Ústí s. p. byl rok 1977, kdy byla zahájena těžba v Lomu Chabařovice. Provedena byla rozsáhlá změna dobývacích prostorů rozdělením a sloučením ploch do výsledného dobývacího prostoru Chabařovice.

Hlavním důvodem otvírky Lomu Chabařovice a prioritním úkolem těžby byla nutnost zajištění Tlakové plynárny Úžín a Teplárny Trmice uhlím požadované kvality.

Přebytek uhlí byl distribuován prostřednictvím vagónů ČSD ostatním odběratelům a do tepelných elektráren v republice. Tyto jej deponovaly a vytvářely si z něj havarijní rezervu pro dobu inverzí.

 

Chabařovické uhlí pro svůj bezkonkurenčně nejnižší obsah síry v ČR (0,35 %), jakož i ostatních karcinogenů, nejlépe vyhovovalo podmínkám pro minimalizování zátěží životního prostředí v době inverzních stavů.

Po dobu těžby Lomu Chabařovice bylo vytěženo celkem 61,5 mil. t nízkosírnatého kvalitního hnědého uhlí, 9,3 mil. m³ výklizových hmot a 256,1 mil. m³ skrývky.

Koncepce lomu byla velkostrojová, doprava pasová, šíře 1200 a 1800 mm. Těžbu prvního a druhého řezu zajišťovalo kolesové rypadlo KU 800. Na třetím a čtvrtém řezu těžilo kráčivé korečkové rypadlo RK 5000 a na posledním prac. horizontu těžila dvě korečková rypadla RK 400. Na výsypkách byly nasazeny zakladače ZP 2500, ZP 1500 a dva zakladače ZP 6600.