Historie hlubinného dobývání v oblasti bývalého lomu Chabařovice

Počátek rozvoje hlubinného dobývání začal po roce 1796, kdy začal pro svou potřebu dolovat a využívat uhlí kovářský mistr Michel Nitsch z Trmic, v městské části „Wina", což je oblast mezi Předlicemi a Teplárnou Trmice. Po něm následovali trmičtí občané Franz Anton Meixner a Franz Wenzel Bose, kteří v roce 1798 začali těžit uhlí na úbočí kopce Rabenov. V nehlubokých jámách s primitvním rumpálovým zařízením a párem koní s povozem těžili uhlí i mnozí další občané Trmic.Tím byl zajišťován odbyt uhlí pro vlastní potřebu nebo do nejbližšího okolí. Na dolování se podílela většinou celá rodina a těžilo se převážně v zimním období po sklizních, kdy byl o uhlí největší zájem. V té době uhlí ještě nepatřilo mezi vyhrazené nerosty, tzn. nebylo ve vlastnictví státu a ten jeho využití nijak nelimitoval. Horní hnědouhelné právo se začalo vyvíjet ve srovnání s rudným daleko později, přibližně od konce 18. století. To bylo způsobeno pozdějším poznáváním použitelnosti uhlí.

Jak vzrůstal význam uhlí, rozvíjelo se i dolování. Postupem doby získávali rozhodující vliv v uhelném podnikání kapitálově silní těžaři a později zejména společnosti, které mohly vytvořit pro vlastní provoz dolu potřebné technické vybavení, a tím získávat kvalitnější druhy uhlí. Toto uhlí bylo uloženo ve větších hloubkách a pod hladinou spodních vod.

Tyto okolnosti daly základ vzniku skutečných hlubinných dolů v oblasti těžby pozdějšího lomu Chabařovice, byly to zejména tyto doly: Důl Milada I. založený hrabětem Westphalenem roku 1869 ve Vyklicích v blízkosti chabařovické železniční stanice, na kterou byl napojen vlastní vlečkou.

V roce 1907 zaměstnával 107 dělníků v podzemí a 44 na povrchu s roční těžbou 83 550 tun uhlí. Roku 1924 je důl z důvodu nerentability zastaven. Důl Milada II., taktéž založen hrabětem Westphalenem v roce 1884 v Chabařovicích, měl rovněž vlastní vlečku a byl doveden do hloubky 105 metrů.

V roce 1907 zaměstnával 139 dělníků v podzemí a 53 na povrchu a docílil roční těžby 130 910 tun uhlí. Z hlediska výbušnosti byl zařazen do I. kategorie nebezpečí. Oba doly koupila v roce 1891 Mostecká uhelná společnost, společně s doly Doblhoff, Barbora, Julie, Neuhoffnung (Nová naděje) a Petri za 3,6 milionu korun, které se taktéž nacházely v oblasti dnes již zatopeného bývalého lomu Chabařovice.

Důl Albert (později Prokop Holý) založil v roce 1870 hrabě Albert Nostic na katastru Tuchomyšle v těsné blízkosti železniční stanice, na kterou byl napojen železniční vlečkou. Důl Albert měl hloubku těžní jámy 52 metrů a byl největším dolem vTuchomyšli. Pod zemí, v blízkosti těžní jámy, byla stáj pro 40 koní, kteří zajišťovali potah důlních vozíků s uhlím. Koně jako tažná síla byli využíváni po určitou dobu na všech větších dolech. Po smrti Alberta Nostice v roce 1871 se stává dědičkou majektu jeho dcera Marie Antonie. V roce 1946 byl důl přejmenován podle husitského vojevůdce na důl Prokop Holý.

Z dalších dolů stojí za zmínku také důl Marie Antonie založený hrabětem Nosticem v Roudníkách, pojmenovaný po jeho dceři, který dosáhl hloubky 93 metrů, důl Elisabeth (později 5. květen) taktéž založen hrabětem Albertem Nosticem, pojmenován byl po rakouské císařovně Alžbětě, manželce císaře Františka Josefa. V roce 1947 byl přejmenován na 5. květen.

Důl Adolf Ernst, jenž byl založen skupinou tuchomyšlských rolníků, a doly Petri, Jůlie a Neuhoffnung založeny hrabětem Westphalenem. Důl Petri byl vyhlouben roku 1889 na katastru obce Český Újezd a o dva roky později byl v majetku Mostecké uhelné společnosti. V pozdějších letech přešel na hlubinné i povrchové dobývání, přičemž v roce 1928 připadalo 23% na těžbu hlubinnou a 77% na těžbu povrchovou. Od roku 1935 byl těžen pouze hlubinným způsobem až do roku 1945.

Důl Felix Waldemar, založený na katastru obce Hrbovice u silnice do Chabařovic, těžil jak povrchovým, tak i hlubinným způsobem. Doprava z lomu byla zajišťována pozemní lanovkou. Přesný datum jeho vzniku není znám. Jako počátek lomové těžby je uváděna doba začátku 20. století, hlubinné těžby pak v rozmezí let 1918 až 1924. V roce 1920 důl vykazoval těžbu 29 120 tun, patřil tudíž mezi doly s malou produkcí.

Hlubinná těžba umožňovala vytěžit přibližně 50% uhelných zásob. Po druhé světové válce se i v této části uhelného revíru prosazovala nová technologie dobývání zajištující větší vydobytí uhelných zásob z větších hloubek. Vznikají povrchové lomy a hlubinné doly postupně zanikají. K tomuto způsobu těžby přešel i nově založený lom 5. květen, který v 50. letech 20. století nahradil těžbu zdolu Elisabeth.

Počátkem 70. let 20. století se rozhodovalo, zda pokračovat v těžbě rozvojem lomu Barbora III, který byl pokračovatelem lomu 5. květen, nebo přejít na velkostrojovou koncepci a pokračovat otevřením lomu Chabařovice.

S konečnou platností se o variantě výstavby lomu Chabařovice rozhodlo, jelikož v té době docházelo k vyuhlení zásob v lomu Antonín Zápotocký v Úžíně. Ten byl dodavatelem zejména tlakové plynárny (v té době už součást státního podniku Palivový kombinát).