O jezeře



O jezeře

Dne 15. 6. 2001 bylo zahájeno napouštění zbytkové jámy lomu Chabařovice - budoucího jezera Milada, jako rozsáhlé hydrické rekultivace zajišťované státním podnikem Palivový kombinát Ústí v rámci revitalizace území dotčeného těžební činností PKÚ, s. p. Napouštění bylo zahájeno bývalým požárním vodovodem Js 300 z nádrže Kateřina. Hlavním zdrojem přívodu vody z nádrže Kateřina do jezera byl zrekonstruovaný Zalužanský potok protékající přes Zalužanskou nádrž a dále přes napouštěcí koryto k jezeru.V srpnu 2008 došlo ke změně systému napouštění jezera, v úseku od Zalužanské nádrže bylo vybudováno nové koryto vedoucí k Protieutrofizační nádrži, z této nádrže přetékala voda příkopem „N“ do jezera. Dalším zdrojem napouštění byl přelivový vrt na severní straně jezera. Dne 8. 8. 2010 bylo ukončeno napouštění Jezera Chabařovice dosažením plánované provozní hladiny na kótu 145,7 m n.m.

 

Parametry: Stav ke dni 8. 8. 2010
Plocha 252,2 ha
Objem vody 35,601 mil. m3
Hladina 145,70 m n.m.
Max. hloubka 24,70 m

Návštěvní řád
Návštěvní řád

Z historie dobývání v oblasti jezera Milada

Zvláštnost historie vývoje ústecko-chabařovické oblasti se odráží hlavně v tom, že existovala značná roztříštěnost důlních majetků. V 19. století bylo intenzivně dolováno na malých dolech, pouze velkokapitálové společnosti mohly zajišťovat velkoplošné systematické dobývání. Před 2. světovou válkou těžilo v ústecko - teplické oblasti asi 10 hnědouhelných dolů. Těžilo se formou hlubinného dobývání, lomové dobývání bylo provozováno pouze v okrajových partiích ložiska, kde byla sloj mělce uložena.

Po částečném útlumu hlubinného dobývání v 60. letech se na tomto území začalo vlivem výhodných geologických podmínek prosazovat povrchové dobývání hnědého uhlí.

Významným mezníkem ve vývoji území byl rok 1977, kdy byla zahájena těžba v Lomu Chabařovice. Provedena byla rozsáhlá změna dobývacích prostorů rozdělením a sloučením ploch do výsledného dobývacího prostoru Chabařovice. Hlavním důvodem otvírky Lomu Chabařovice a prioritním úkolem těžby byla nutnost zajištění Tlakové plynárny Úžín a Teplárny Trmice uhlím požadované kvality.

Přebytek uhlí byl distribuován prostřednictvím vagónů ČSD ostatním odběratelům a do tepelných elektráren v republice. Tyto jej deponovaly a vytvářely si z něj havarijní rezervu pro dobu inverzí. Chabařovické uhlí pro svůj bezkonkurenčně nejnižší obsah síry v ČR (0,35 %), jakož i ostatních karcinogenů, nejlépe vyhovovalo podmínkám pro minimalizování zátěží životního prostředí v době inverzních stavů.

Po dobu těžby Lomu Chabařovice bylo vytěženo celkem 61,5 mil. t nízkosírnatého kvalitního hnědého uhlí, 9,3 mil. m3 výklizových hmot a 256,1 mil. m3 skrývky.

Těžbu v lomu na mnoha místech komplikovaly oblasti ložiska narušené hlubinným dobýváním a nezavalené důlní prostory, což představovalo nebezpečí vzniku požárů, ohňů, zápar, nebezpečí propadnutí a j.

Lom pak postupoval dále až do roku 1991, kdy bylo Usnesením vlády ČR rozhodnuto o zastavení Lomu Chabařovice. 

Při postupném omezování těžby uhlí a skrývky však i nadále zůstávala otevřená otázka způsobu likvidace samotné zbytkové jámy, kde v podstatě byly řešeny dvě varianty: mokrá a suchá. Na základě jednání "Sdružení pro revitalizaci území dotčeného těžbou Lomu Chabařovice" byla odsouhlasena varianta mokrá. Volba této varianty byla ovlivněna nejen nutností vybudování chybějící rekreační oblasti pro obyvatele Ústí nad Labem a okolní obce v území zdevastovaném dlouhodobou hornickou činností, ale i neúměrně vysokými náklady, které by bylo nutné vynaložit na zasypání jámy do úrovně původního terénu.
 

Rozhodnutím MŽP ČR v dubnu 1999 (aktualizace v červenci 2004) byl schválen Generel rekultivací do ukončení komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností PKÚ, s.p., podle něhož v rámci zahlazování následků hornické činnosti v prostoru bývalého hnědouhelného lomu Chabařovice provádí Palivový kombinát Ústí, s. p. sanační a rekultivační práce. 

V roce 1972 bylo změněno sídlo podniku a nový název byl SHR - Palivový kombinát Antonína Zápotockého, národní podnik Ústí nad Labem.

V roce 1975 z rozhodnutí Ministerstva paliv a energ. byl název změněn na SHR - Palivový kombinát Antonína Zápotockého, koncernový podnik Ústí nad Labem.

K poslední změně názvu došlo v roce 1991, a to na Palivový kombinát Ústí, státní podnik, Ústí nad Labem.

V roce 1992 byl vyčleněn z působnosti státního podniku PKÚ závod Tlaková plynárna.

Dne 23. září 2013 byla do obchodního rejstříku zapsána nová adresa sídla Palivového kombinátu Ústí, státní podnik: Hrbovická 2, 403 39 CHLUMEC.



 

LOM CHABAŘOVICE


Lom Chabařovice
Významným mezníkem ve vývoji Palivového kombinátu Ústí s. p. byl rok 1977, kdy byla zahájena těžba v Lomu Chabařovice. Provedena byla rozsáhlá změna dobývacích prostorů rozdělením a sloučením ploch do výsledného dobývacího prostoru Chabařovice.

Hlavním důvodem otvírky Lomu Chabařovice a prioritním úkolem těžby byla nutnost zajištění Tlakové plynárny Úžín a Teplárny Trmice uhlím požadované kvality.

Přebytek uhlí byl distribuován prostřednictvím vagónů ČSD ostatním odběratelům a do tepelných elektráren v republice. Tyto jej deponovaly a vytvářely si z něj havarijní rezervu pro dobu inverzí.


 

Lom Chabařovice


... Chabařovické uhlí pro svůj bezkonkurenčně nejnižší obsah síry v ČR (0,35 %), jakož i ostatních karcinogenů, nejlépe vyhovovalo podmínkám pro minimalizování zátěží životního prostředí v době inverzních stavů.

Po dobu těžby Lomu Chabařovice bylo vytěženo celkem 61,5 mil. t nízkosírnatého kvalitního hnědého uhlí, 9,3 mil. m3 výklizových hmot a 256,1 mil. m3 skrývky.

Koncepce lomu byla velkostrojová, doprava pasová, šíře 1200 a 1800 mm. Těžbu prvního a druhého řezu zajišťovalo kolesové rypadlo KU 800. Na třetím a čtvrtém řezu těžilo kráčivé korečkové rypadlo RK 5000 a na posledním prac. horizontu těžila dvě korečková rypadla RK 400. Na výsypkách byly nasazeny zakladače ZP 2500, ZP 1500 a dva zakladače ZP 6600.

  

Здесь новые шаблоны для dle